Osobní rozvoj

Filmy

Moje drahé božské duše, ráda bych Vám tu přidala nějaké filmy, které mě zaujaly nebo se mi líbily a nesou nějaké poselství. Škola malého stromu Je úchvatné sledovat, jak je důležité žít v souladu s přírodou. Moc se mi líbily detaily toho filmu. Tak přirozeně vysvětlený princip bot bez podrážek. Vždyť přece v nich necítíme zemi. A naše země je přece pro nás neuvěřitelně důležitá! Nebo další detail. Všimněte si, co řekne Malý indián dědečkovi, když se ho zeptal, jak se dívce líbily boty, které ji ušila babička. Neřekne mu nic o špatného, řekne mu, jak si ona užila onu chvíli. Vždyť on jí je dával pro onu chvíli a ta byla nejlepší, kterou kdy zažila. Všímejme si i...

Cesta poutníka bývá cílem

Po tak dlouhé cestě poutník přicházel konečně k cíli. Polomrtvý žízní a hladem, propálený sluncem s nohami plnými bolestivých mozolů. Konečně došel na konec cesty. Mnoho poutníků před ním opěvovalo tolika nádhernými slovy onu cestu i její cíl. Našemu poutníkovi ale se nic z toho nezdálo krásné. Když přišel na konec cesty spatřil veliký maják. Na jeho dveřích bylo napsáno: “Drahý poutníku, Tvůj cíl není na konci cesty. Svůj cíl najdeš na vrcholu majáku.” Poutník vztekle kopnul do dveří a začal nadávat všemu, co mu přišlo pod ruku. Zatracené boty, měl jsem je vyměnit hned, hned jsem věděl, že mě tlačí. Pitomý batoh, otlačuje a řeže ramena, jako kdybych nesl na ramenou dva kousavé hady. Zatracená cesta - proč...

Potřebujete nutně vypnout?

Často slýchávám věty typu: Já na sebe často zapomínám měl(a) bych si udělat více času sam(a) na sebe nebo už jsem tak unavená kolik toho dělám pro druhé a pro sebe nic.   Přijde mi pošetilé, že si někdo myslí, že pokud pomáhá ostatním lidem, dává něco ze sebe a tím přichází sám o sebe.    Domníváte se, že pokud trávíte čas s ostatními lidmi, nejste sami se sebou?   Nevím, kde se v nás vzal tento vzorec myšlení, kdy vyžadujeme jako kompenzaci za starost o druhé, která je sama o sobě pro nás obohacující zkušeností, čas pro nás samotné k relaxaci z toho, že jsme pomáhali. Velice často jsou to právě matky, které odjíždí na dovolené bez svých...

Pozice chudáčka/chudinky

Z jakého důvodu si necháváme ubližovat? Často to bývá z důvodu, že jsme přijali cizí názor na nás samotné, že vlastně přece stojíme za hovno.  Pak se k nám jako k hovnu také chová okolí. Nejprve nám začíná náš partner zrcadlit, že jsme si vybrali roli chudinky či chudáčka. Začíná to jeho mocenským přístupem, který si necháme líbit. Jak je možné, že nejsme rovnocenní? Ohání se zkušenostmi, naší naivitou nebo dokonce penězi? Postupně jak to s hovny bývá, tak nejen náš partner s námi zachází nevábně, ale začínají i naši přátelé cítit ten puch a začínají se nám vyhýbat. Není to pouze o tom, že jsme neuvěřitelně nudní, protože kdo se chce bavit s někým, kdo si neustále stěžuje...

Životní příběh Keanu Reevese

Nedávno mi jedna studentka řekla: "Jako mezi nama mě příjde, že to máš všechno už děsně na háku, že vlastně ty víš jak v tom chodit, víš na co se zaměřit, tak ti potom musí připadat vtipné co třeba řešíme..." Myslíte si, že mi Vaše problémy připadají malicherné? Ne, právě naopak. Z Vašeho pohledu vidím, jak jsou obrovské a neřešitelné. Co ale také vidím je jiný úhel pohledu a jsem tady od toho, abych Vám tento úhel ukázala. Respektování příběhu druhých je jedna z nejzásadnější věcí v životě. Díky níž přestaneme posuzovat, přestaneme se hloupě vyvyšovat a také pomlouvat druhé. Šetřte svoji energii raději sami na sebe než k pomlouvání druhých. Ani nevíte, jak rychle můžete být v situaci toho...

Erika

Erika sedí v práci na únikových schodech a usedavě pláče. "Co se děje?" Ptá se kolegyně, která si chtěla jít potajmu zakouřit, přestože již dávno kouřit přestala. Alespoň tak se tváří před spolupracovníky, přáteli a hlavně rodinou. Rychle schovává krabičku a soucitně si Eriku prohlíží. “Co tady děláš?” Procedí Erika mezi vzlyky a zaťatými zuby. Nechtěla, aby ji nikdo takto viděl. Snaží se být stejně dokonalá jako její blonďatá kolegyně, která žije zdravě, má krásnou rodinu, přestala kouřit a brzy ji patrně povýší. Nemůže si dovolit žádnou chybu ani slabost a teď tohle! Dokonalá kolegyně si sedne vedle Eriky. “Je v tom chlap?” Erika pomalu kývne. Paní dokonalá pokračuje. “Ty ho miluješ a neměla bys?” Erika se na ni podívá....

Jak se zbavit strachu?

Strach je schovaný ve 3. čakře a bere a vysává nám energii. Svazuje nám ruce a utahuje smyčku kolem krku. V každé situaci v životě máme na výběr, jak se budeme chovat a jak budeme k životu a okolnostem v něm přistupovat. Žijeme v dualitě. Můžete si tedy vybrat jestli budete ušlapáni vlnou strachu, která se jako malé tsunami šíří mezi lidmi, nebo budete neúnavně čerpat energii lásky a budete ji rozdávat lidem okolo. Všechno má svou pozitivní a negativní stránku. Vybírejte častěji tu pozitivní a budete překvapeni, že střed tedy onen bod rovnováhy, stitha pregnatata stav, kdy se nacházím přesně na mezi pozitivnem a negativnem, tento střed se celý posune směrem k pozitivnímu. takto to vnímám já a...

Rozhovor otce se synem

Syn: “Tati, můžu se Tě na něco zeptat?” Otec:” Jasně, o co jde?” Syn:”Táto, kolik vyděláváš za hodinu?” Otec: “Do toho Ti nic není. Proč se na takové věci ptáš?” Syn:”Prostě jsem to jen chtěl vědět. Prosím, řekni mi, kolik vyděláváš za hodinu?” Otec:”Jestli to tedy musíš vědět, tak dělám asi 2500Kč za hodinu.” Syn:”Můžu si půjčit 1000Kč?” Otec je dopálený. “No to snad nemyslíš vážně! Ty ses mě ptal kolik vydělávám, jen aby sis mohl ode mě vzít peníze? Mám velmi náročnou práci a dělám ji, abychom si mohli všechno dovolit a ne proto, aby sis mohl kupovat drahé a hloupé hračky, kterých máš stejně dost. Běž do svého pokoje, hned!” Syn v tichosti odejde do svého pokojíčku...

Bezpodmínečná láska

Co je bezpodmínečná láska? Je to láska bez hranic a podmínek. Je to láska, kde nejsem ani já ani ty. Je jedno věčné my a velká síla, která nás obklopuje. Malá holčička se houpe na houpačce. Je teplé podzimní odpoledne a všude vládne klid a mír. Ona zvedne hlavu k obloze a začíná snít. Až já budu velká, bude ze mě máma. Budu mít muže. Krásného a statečného a kopu krásných malých dětí. Menších než jsem já teď. Budu žít spokojeně. Najednou zpozoruje menšího chlapce, který staví hrad z písku. Seskočí z houpačky. “Ahoj!” Pozdraví ho. “Já jsem Terezka Michálková.” Usměje se. “Ahoj.” Odpoví malý světlovlasý chlapec. “Budem si hrát na rodinu?” Navrhne holčička. “Tak jo.” Chlapec souhlasí a zahazuje...

Čekání na Godota aneb jak se již nikdy nenudit

Je strašlivá otrava na něco čekat. Nejen chvíli v zácpě, ale i v životě. Všechno stojí nějaký čas a ten je přitom to nejvzácnější, co v životě máme. Jak se tedy nenudit? Už nikdy nejlépe. Využijte každou sekundu v životě, který Vám pomalinku ubíhá. Znáte knihu či úsloví Čekání na Godota? Na co v podstatě čekáme? Čekáme až přijde nějaká vyšší síla - auta se v zácpě pohnou, lékař nás zavolá do ordinace, úředník konečně klepne nesmyslným razítkem a budeme zase moci jako křečci v kolečku utíkat dál. Vzpomeňte si na Godota a absurditu Vašeho čekání. Dlouhé postávání je tu pro Vás, ne pro někoho jiného. Všimli jste si někdy nápadné podobnosti jména Godot s anglickým God? Tedy Bůh? Kdykoli...