Erika

Erika sedí v práci na únikových schodech a usedavě pláče. "Co se děje?" Ptá se kolegyně, která si chtěla jít potajmu zakouřit, přestože již dávno kouřit přestala. Alespoň tak se tváří před spolupracovníky, přáteli a hlavně rodinou. Rychle schovává krabičku a soucitně si Eriku prohlíží. “Co tady děláš?” Procedí Erika mezi vzlyky a zaťatými zuby. Nechtěla, aby ji nikdo takto viděl. Snaží se být stejně dokonalá jako její blonďatá kolegyně, která žije zdravě, má krásnou rodinu, přestala kouřit a brzy ji patrně povýší. Nemůže si dovolit žádnou chybu ani slabost a teď tohle!

Dokonalá kolegyně si sedne vedle Eriky. “Je v tom chlap?”

Erika pomalu kývne. Paní dokonalá pokračuje. “Ty ho miluješ a neměla bys?”

Erika se na ni podívá. Jak to ví? Špehuje mě snad? Erika znovu přitaká. “Mám to stejně. Je to děsný pocit. Láska hory přenášející a ty jenom tupě stepuješ na místě, viď?”

Erika přestala vzlykat. “Ano, přesně tak. Nemůžu se pohnout, změnit to. Moc mi ublížil, ale já cítím jen prasklé srdce a to, jak moc ho miluji.” Dokonalá kolegyně si vykasala značkovou kostýmkovou sukni do půlky stehen a sedla si na schod vedle Eriky. “Dáš si?” Nabídla jí cigaretu. “Ne, já nekouřím, děkuji.” Erika udiveně pozorovala jak si kolegyně zapálila a slastně nasála dým. “Vidíš, jsem jenom člověk.”

4057708216_b7c3833819_z

Usmála se paní skoro dokonalá. “Všechny prožíváme podobné příběhy. Všimla sis někdy, že jsem zamilováná do Pavla?” Pavel je jejich společný šéf. Je to neskutečný bojovník. Erice byl nesympatický již od prvního dne. Všechno musí mít na čas a je velice horkokrevný. Erice je najednou trapně. Dívá se mlčky před sebe a neodvažuje se pohnout. Proč se jí kolegyně najednou svěřuje? Nestojí o žádné ceny útěchy a už vůbec ne o společná tajemství. Kolegyně ovšem pokračuje. “Řekla jsem svému manželovi, že ho už nemiluju a že mám milence. Mělo to být dokonalé. Pavel měl odejít od své fúrie a já od svého muže. Měli jsme být neuvěřitelný tým. Jenže ten kretén jen žvanil. Asi chtěl mít povyražení v práci i doma a své manželce nic neřekl. Má blbost je nebetyčná. Opravdu jsem mu věřila, všeho v mém životě se vzdala a teď? Směje se mi do tváře! Nikdy mě nepovýší, ani nemůže. Můj skvělý manžel, kterého si teď cením nadevše mě již nechce. Pochopitelně.” Otočí oči v sloup a vyfoukne dým.” Bydlíme pořád spolu, vychováváme kluky, ale je tak odtažitý. Tolik jsem mu ublížila.”

Erika se najednou cítí o něco lépe. Je to trapné, že mě povzbudí cizí neštěstí, dumá.

“Já ti asi neporadím. Však podívej na mě. Tvůj muž je úchvatný, vždycky mi přišel jako muž snů a moc jsem ti ho záviděla. Jak ho dostaneš teď zase zpátky?” Je opravdu tristní, že v podstatě tato odpověď by mi vysekla šíp z paty, přemítá Erika. Copak opravdu každá žena řeší podobná zoufalství v životě? “Já opravdu nevím.” Posmutní kolegyně a odhodí nedopalek ze schodiště dolů. “Snažím se být dokonalá, ale to není ta cesta. Čím jsem dokonalejší, tím víc mě nenávidí. Čím jsem sebevědomější a víc se snažím, tím víc jsem sama a on se mi jen vzdaluje. Čím víc jsem sama, tím jsem ve větší depresi. Takže jsme v té prdeli všechny s Tebou, nejsi v tom sama, i když ten pocit osamnění Ti zůstane. Tak hodně štěstí!" Upravená blondýnka se zvedla, popotáhla si béžovou sukni a jedním mocným šmahem oprášila zadek. Zvedla hlavu, nasadila dokonalý obličej a vyrovnala ramena dozadu. Usmála se na Eriku až se zaleskly její porcelánově bílé zuby a rychle odešla. Erika stále ještě seděla bez hnutí, nemožná se pohnout, ale pomalu cítila, jak se jí do nohou opět nalévá krev. "Sakra, co to bylo?" Řekla nahlas. Celý zbytek dne se jí motala v hlavě slova paní dokonalé. Erika ji chvílemi odsuzovala a nechtěla připustit, že je stejná a chvílemi cítila jistou vřelou náklonost a možná i lítost k této ženě chycené ve vlastních sítích. Chtěla by jí pomoct, chtěla by jí vysvětlit, že když odhodí masku, tak se možná dostane před tyto zamrzlé ledy, za kterými se možná skrývá rajská zahrada. Ale kdo ví. Za více než týden ji Erika potkala u kávovaru.

A co se stane, když přestaneš hrát? Čeho se bojíš?

Špitla ji do ucha. Dokonalá blondýna vypadala jakože nic neslyšela. Otočila se a se stejně naučeným výrazem ve tváři odpochodovala do své kanceláře. Za další měsíc, když šla Erika pozdě z práce domů, uslyšela za sebou rychlé kroky. Poplašně se otočila a uviděla svou kolegyni, jak za ní spěchá na nejvyšších jehlách, jaké kdy Erika viděla. Celá zářila. Erika se zastavila a prohlížela si ji. Celá se vlastně vůbec nezměnila, pořád je dokonalá středně vysoká blondýnka s nebezpečně dlouhými řasami. Ovšem v jejím vyzařovanání, v její podstatě bylo něco jiného. "Heleď, chci Ti poděkovat. V práci jsem stále profesionální, to taky na sobě miluju, ale v osobním normálním životě jsem prošla velkou změnou." Erika se pomalu začala víc a víc usmívat. "Zjistila jsem, že jsem na světě hlavně kvůli sobě. Nikdo nemá z mé existence větší požitek než já sama. Nehodlám už promarnit ani minutu truchlením nad svou neschopností si najít nebo docenit svého muže. Každá sekunda z mého života, kdy nejsem sama se sebou spokojená nebo když lituji rozhodnutí, která jsem udělala, nebo která jsem naopak neudělala mi vzala 10 sekund života. Jsem těžce v mínusu, drahá. S tímto přístupem jsem skončila! Začala jsem si užívat své tělo. Chodím na lekce improvizovaného tance. Zjistila jsem, že jsem sama pro sebe dokonalá a nepotřebuji již o tom přesvědčovat druhé. Taky nepotřebuji, aby druzí přesvědčovali mě o mé dokonalosti. Hele, to je tak uvolňující pocit nic neočekávat. Vždyť já přece sama vím, že jsem ta nej. Takže když mi to manžel neřekne, nic se neděje. To je naprosto skvělý! Víš, co je taky skvělý? Když víš, kdo jsi, tak Tě nikdo už nikdy nepomluví. Myslíš, že jsem nevěděla, jak si za mými zády o mě špitáte jaká jsem namyšlená kravka? Je to pořád stejný jen s tím, že Ty tam mezi nimi nebýváš. Ale mě to nezasahuje. Mám svou jasnou vizi o sobě samé, kterou si každou chvíli jasně udržuji ve svých představách a tím pádem mě nikdo už nikdy neurazí. Jednoduše vím, že to není pravda a nemám potřebuju o tom někoho přesvědčovat."

Erika najednou vnímala, jak kolegyně sama od sebe drží pevný, ale uvolněný postoj. Ramena měla dozadu, ale ne tak, jak ji viděla minule na schodišti, ale úplně relaxovaně. Věřila jí každé slovo. Tahle ženská je vážně skvělá!