Buďte laskaví a nevyžadujte poslušnost

Když byl můj synek ještě malé miminko, které nedělalo nic jinak než já, tak jsem si myslela, že musí poslouchat. Že mě vždy bude poslouchat a že když řeknu, tak to hned udělá co nejrychleji to půjde. Už teď se ostřílené mámy musí smát, naivka řeknou si ostřílení tátové.

Moje poznání, že nechci doma mít vojáka, který bude plnit jeden rozkaz za druhým přišlo postupně. Za pomoci množství literatury, které každá tzv. vyvíjecí matka po nocích přelouskává, jsem dospěla k závěru, že chci, aby z mého dítěte nevyrostla ovce. Ovce znamená, že bude ráno spěchat do práce, bude tam sedět do večera a celou dobu si na sebe nechá řvát od zakomplexovaného šéfa, který patrně neviděl svou manželku týdny. Pro mě - extrémě nezávislou a nepolapitelnou osobu tento model stesující rutiny je synonymum pekla. Takže jsem na začátku mé poutě za poznáním svého dítěte nadšeně nejprve poslouchala. Když je dítko malé, je lehčí naslouchat, protože ještě nevymýšlí pro něj vhodné kulišárny a je bezprostřední, proto tuto fázi dělejte co nejdříve a nejlépe stále až do dospělosti.

  1. fáze - Zjišťuji, koho mám doma a podle toho volím pomůcky
  2. Můj malý princ bude mít 4 roky a já jej stále úspěšně neškatulkuji a jsem na to hrdá a sama na sebe pyšná! Nikomu nevykládám, že je více matematický typ, protože už přece umí sčítat. Nepředhazuji mu, že určitě bude architekt, když si stále kreslí mapy pokladů. Neříkám mu, že je neohrožený a jak je to parádní, když chce od 8 měsíců spát sám v pokojíčku (každá máma později pochopí, že přemlouvání tak pojď spát s námi nahoru, vede k posilování spaní o patro níž ve svém pokoji), neříkám mu, že z něj bude kuchař, když mi ráno udělá vajíčka a čaj apod. V útlém věku je pro dítě naprosto esenciální se seznámit s praktickým životem a neznamená, že když se naučí některou dovednost, tak je potřeba jej v ní zdokonalovat k naprostému vrcholu. V průběhu času pozoruji, které aktivity ho nejvíce baví a snažím se zařadit podobné jinak, abych viděla, zda ho baví jen ta daná jedna činnost nebo ho baví celkově princip této činnosti a chce se v ní dále rozvíjet.

  3. fáze Vyžaduji poslušnost na život ohrožující věci plus něco málo
  4. V určitém věku již dítě ví, že pastelky se nežužlají, do zásuvek se strkají pouze nabíječky a ne zubní kartáčky, pokud se něco rozsype nebo vyleje, tak skřítek SETO zrovna spí, takže se to samo neuklidí a ten, kdo to udělal to musí uklidit, opravit či vyhodit.

    Pokud jste zvládli tuto fázi a máte již částečně samostatné dítko s alespoň někdy fungujícími hygienickými návyky, gratuluji. Zde začala má cesta. Jsou totiž určité okolnosti v životě, kdy dítě poslechnout musí. Většinou jsou to život ohrožující skutečnosti a často věci, na kterých přehnaně trpí maminka.

    Na příklad: neustálé otírání rukou vlhčenými ubrousky, oblékání košil a riflí, zdravení, děkování a další drobnosti jako nekopej do sedadla v autě, čepici dolů v místnosti apod. Ano, dítě se to naučí. Vtip je ten, že se to nenaučí tím, že mu to budeme neustále papouškovat (aby náhodou nezapomnělo, že jo), ale našim příkladem. Pokud chcete, aby vaše ratolest si sundávala čepici v místnosti, tak stačí mu to říct jednou. Vždy až bude ta stejná situace, stačí mu s úsměvem poklepat na kšilt a sehnout se k němu (aby nikdo neslyšel, že ho napomínáte) a špitnout mu, že čepici sice nevidí, ale pořád ji má na hlavě. Poté můžete vykládat velmi zábavnou historku o jednom strýci, který nosil brýle a nemohl je najít a nakonec zjistil, že je má na nose.

    Je dobré dítěti jasně říci, jak se chováte, když musí poslechnout. Nedá se jinak a je to nutnost. Ostatně my také někdy posloucháme a někdy rebelujeme. Poslechnout ale musíme a to nám udává zákon. Je dobré si udělat domácí zákon, jak se pozná, když je nutné poslouchat. Tímto opatřením se vyvarujete křiku a nedorozuměním. Není žádný problém se také dítěti omluvit, když Vám ujedou nervy a Vy se chováte nepatřičně. Vaše děti jsou jako Vy - chytré a božské. Velmi dobře to hned pochopí a naučí se také omlouvat.

    Modelový příklad:

    Dítě jde k silnici a Vy se s řevem přiženete a dítě strhnete stranou ve snaze zabránit nejhoršímu. Dítě ale vůbec netuší, proč tak vyvádíte, když zrovna zastavovalo, když jste ho smetla. Pláče a je v šoku. V té chvíli je naprosto na místě se omluvit: “Promiň. Měla jsem strach, že už vkráčíš do silnice. Ty se lekl(a), že? Omlouvám se, nechtěla jsem Tě polekat.”

  5. fáze Nevyžaduji poslušnost, rozvíjím osobnost

Možná namítnete, že co z něj vyroste, když nebude nikoho poslouchat a různé další nesmysly. Můj syn ale ví, kdy musí poslechnout a jaká jsou pevně daná pravidla. Pak tu jsou ale všechny ostatní věci, o kterých si může rozhodovat sám. Mezi to patří, co si obleče do školky. Jeho zodpovědností je, aby posoudil počasí. Nesmí mu být zima ani horko. Na začátku jsme řešili dilemata jako chci si velmi vzít nové rukavice a k tomu oblíbené tričko s krátkým rukávem. Všechno chce čas a vysvětlování. Jakmile zodpovědnost některých věcí necháte na dítěti (úplně stejně jako Vy máte zodpovědnost za chod domácnosti), tak najednou se dítě chová jakoby jste tam nebyla. Chová se co nejvíc racionálně a nedělá naschvály a zbytečné scény jako ALE JÁ CHCI. Navíc tato metoda je pro děti velice příjemná. Cítí se v hranicích bezpečně a ve své volnosti uvnitř svobodně.

Příklad:

Jela jsem se synem do školky a on se na mě najednou dlouze zadíval. “Mami, já jsem nevyhodil víčko od jogurtu. Zůstalo na lince.” Bere to jako stoprocentně jeho věc a jeho zodpovědnost. Najednou neřeší jestli to chce nebo nechce dělat (kdo chce uklízet, že? Prý existují lidé, kteří rádi uklízí, ale bohužel žádné neznám). Je to pro něj fakt, který je pro život nevyhnutelný. Přistupuje k situaci stejně jako já. Nevyžívám se v umývání nádobí, ale prostě to dělám.

Pokud přestanete vyžadovat poslušnost a přestanete na dítě ječet, Váš malý drobek si oddychne, bude klidnější a bude mnohem raději spolupracovat.

Proč nevyžadovat absolutní poslušnost

  • nechceme vychovávat ve starém modelu nové vojáky
  • nechci, aby mé dítě bylo ovcí
  • chci, aby mé dítě chápalo jasné hranice a v nich se pohybovalo svobodně
  • přistupuji ke svému dítěti jako k plnohodnotnému členu rodiny tzn. je schopno dělat vše, co dělají ostatní členové rodiny
  • mé dítě chce být v naší rodině - je součástí fungujícího týmu lidí, kteří se navzájem milují a dělá věci ze svého přesvědčení a ne protože musí
  • Malé dítě poslouchá rodiče. V období puberty a dál bude poslouchat svou zájmovou skupinu - své kamarády. V období dospělosti bude poslouchat v práci svého nadřízeného. Nikdy ale nebude poslouchat toho jediného, koho stojí za to poslouchat. Sebe.
  • Vaše dítě se nechytne špatné party. Špatní kamarádi neexistují, protože na něj nemají opravdový vliv.