Nejjednodušší fígl na světě

Také se Vám stává, že na dítě voláte o ono prostě neslyší? Totální ignorace a nezájem o to, co říkáte. Jsou i situace, kdy by bylo vhodné, aby náš miláček poslouchal. Je pravda, že naše dítě, ze kterého chceme mít samostatně myslící a zodpovědnou bytost, která si nenechá nic nakukat, nemusí poslechnout vždycky, ale někdy to jako fakt myslím vážně. Na jednu stranu nechci z něj ustrašenou ovci a na druhou stranu, někdy některé věci opravdu dělat nemůže. Takže jak na to? Když zvednu hlas a ječím jak siréna, tak zvedne hlavu, podívá se na mě a v jeho malinkých očích vidím samu sebe. Vidím ten strach, tu trudomyslnost, se kterou vyžaduji uposlechnutí mého rozkazu. Z poloviny případů tento model vede jasně k tomu, že se ten malý človíček vzpříčí. Ano, přesně to, co ho učím. Nenechej si nic v životě líbit a nikým se směřovat. Ovšem mám na mysli, že maminka je přece výjimka z pravidla, což on tak očividně nevnímá.

240818719_db781fc25b_o

Většinou se 1) začne kulišácky smát a udělá mi naschvál to, proč jsem začla tak vyvádět. Je to přece  veliká sranda, když ho honím po bytě a nemůžu chytnout. Nebo 2) začne plakat, že jako ne, tohle dělat nebude. Proto jsem došla na svou variantu chování B) nekřičet, nevyvádět a v jakékoli situaci přijít k němu blíž a dotknout se ho, trošku otočit a vysvětlit.

Ano, nejjednodušší fígl na světě, se kterým není už žádný křik. Ani na jedné ani na druhé straně. Takže jednoduše, pohlaďte po rameni a vysvětlete. S láskou. Většina nedorozumění vychází opravdu z prapůvodního smyslu tohoto slova. Vaše dítě se s Vámi prostě nedokáže dorozumět. Nerozumí, proč chcete to, či ono. Je pouze Vaše lenost, že nejdete za ním a v klidu mu situaci nevysvětlíte a jen pouze z jiného pokoje na ně pokřikujete ať to či ono okamžitě, ale okamžitě přestane dělat.

Vyzkoušela jsem to na spoustě i cizích dětí a z 99% to opravdu funguje!

Tip 1.

pokud se Vám nedaří se s dítětem i přes to domluvit, uznejte jeho pocity. Představte si, že jste on. Nevnucujte mu svou situaci a jen stroze popište, co vidíte.

Příklad:

Dítě otrhává listy právě vykvetlé pokojové květiny, která kvete po x letech a Vy to vidíte.

Matka patrně v hrůze začne ječet z kuchyně, kde připravuje oběd. "Bože nech ji! Okamžitě toho nech, ty kazisvěte!"

Dítě výbuch smíchu a pokračuje v činnosti.

Matka nechá vaření a má dvě možnosti.

situace a)

Běží z kuchyně - dítě si toho všimne a hned se dá také do běhu - neřešitelná situace - dítě nejde chytit, pokračuje v otrhávání. Květy již květina nemá, dává se do listů. Matka křičí a dítě honí. Vždy když dítě proběhne kolem květiny, otrhá další a další listy. Pravděpodobně to vede k převrhnutí květiny na koberec a hlína všude.

situace b)

Matka jde v poklidu z kuchyně. Dítě si toho buď všimne, ale jelikož je klidná, tak neutíká. Nebo si toho nevšimne. Každopádně nahánění se v této chvíli nekoná. Matka přijde blíž a pohladí dítě po rameni. Dítě se otočí a věnuje veškerou pozornost matce (to je ten fígl k nezaplacení). V té chvíli každá mamka ví, jak na své dítě. Co bych udělala já? “Vidím, že Tě velmi baví této květině trhat listy. Když je všechny otrháš, tak bude trvat velmi dlouho než narostou. Navíc vidím, že již nemá žádné květy. Víš, co jsou herbáře? Můžu Ti to ukázat? Lisují se tam listy rostlin, které si chceš schovat….”

Z každé situace je možno kouzelně vybruslit, jenom to chce najít vnitřní sílu a chuť, být hodnými a pokornými matkami a nebýt lenošné 🙂